Po staletí chilský lid Mapuche odolával dobývání a udržoval si hluboké spojení se zeměmi svých předků. Dnes, kdy svět čelí ničení životního prostředí a kulturní ztrátě, Mapuche nabízejí silný příklad odporu, odolnosti a světového názoru založeného na respektu k přírodě. Návštěva jejich komunit není jen cesta, je to změna perspektivy.
Historie kovaná v odporu
Mapuche, což v jejich rodném jazyce Mapudungun znamená „lidé země“, jsou největší domorodou skupinou v Chile. Na rozdíl od mnoha jiných domorodých obyvatel Jižní Ameriky po staletí úspěšně odolávali jak říši Inků, tak španělské koruně. Chilský stát si je nakonec koncem 19. století podrobil brutálními vojenskými taženími a zanechal po sobě dědictví vysídlení a konfliktů, které přetrvávají dodnes. Navzdory tomu Mapuche nejen přežili, ale aktivně obnovují svou kulturu a suverenitu.
Tato odolnost je patrná v jejich neustálém boji o samosprávu. Přestože je do značné míry mírové, napětí s chilskou vládou přetrvává a střety vedly ke stigmatizaci aktivistů Mapuche jako „teroristů“. Rostoucí počet komunit však nyní vidí cestovní ruch jako prostředek ke sdílení své historie a ovládání svého vyprávění.
Posvátná Araucaria a život Pehuenche
Jádrem identity Mapuche je pehuen neboli Araucaria, druh, který předcházel dinosaury o více než 150 milionů let. Tyto vysoké jehličnany, z nichž některé jsou staré více než 1600 let, jsou více než jen stromy; jsou uctíváni jako žijící předkové. Mapuche sbírají svá semena, piñon, posvátný zdroj potravy používaný ve všem od chleba po dezerty.
Úbytek lesů Araucaria v důsledku lesních požárů, odlesňování a mýcení půdy ohrožuje jak ekosystém, tak kulturní přežití Pehuanche („lid Araucaria“). Matilde Domihual, šéfkuchařka Mapuche, tento boj ztělesňuje. “Bolí nás, když araukárie hoří,” říká a vyjadřuje hlubokou duchovní a materiální ztrátu.
Cestovní ruch jako cesta k ochraně přírody
Rostoucí počet komunit Mapuche využívá cestovní ruch k zachování svých tradic a znovuzískání své autonomie. Na břehu jezera Lago vytvořili Budi Lafkenche („lidé moře“) udržitelný model cestovního ruchu. Výnosy z chat a kulturních akcí jsou spravedlivě rozděleny mezi rodiny, což zajišťuje, že cestovní ruch přináší prospěch celé komunitě.
Návštěvníci se mohou zapojit do tkaní, zahrát si palin (tradiční hru podobnou hokeji) a ponořit se do pohledu na svět, kde příroda není zdrojem, který je třeba využívat, ale posvátnou esencí, kterou je třeba respektovat.
Inovace a přizpůsobení
Mapuche také prokazuje pozoruhodnou přizpůsobivost. Isolina Huenulao provozuje Viña Wuampuhue, jedno z prvních vinařství Mapuche, které zpochybňuje konvenční názor, že hroznům se ve vlhké oblasti Araucanía nedaří. Její semi-organický přístup – používání ovcí místo herbicidů – přinesl oceněná vína.
Tato inovace se rodí z nutnosti: klimatické změny nutí vinaře hledat chladnější klima a Mapuche dokazují, že udržitelné zemědělství může koexistovat s tradicí.
Spiritualita, léčení a nová kosmovize
Spiritualita Mapuche se soustředí na Ñuke Mapu (Matku Zemi) a víru, že každý prvek přírody má ducha. Machi, tradiční léčitelé, kombinují rostlinnou medicínu s výkladem snů k diagnostice a léčbě nemocí.
Západní medicína tyto prastaré postupy pomalu integruje a uznává jejich hodnotu. Pablo Calfuqueo, vedoucí komunity, vysvětluje pohled Mapuche na změnu klimatu: je to důsledek toho, že západní společnosti ztratily kontakt s přírodou.
Mapuche nejen přežívají; nabízejí model pro harmoničtější vztah k přírodě.
Poučení ze zkušenosti Mapuche je jasné: respekt k Zemi není jen nutností z hlediska životního prostředí, ale také kulturní. Jejich odolnost, inovace a hluboké duchovní spojení slouží jako zásadní připomínka toho, že je možný jiný způsob života – takový, ve kterém lidé koexistují s přírodou, spíše než aby jí dominovali.
